Informační kampaň o makulární degeneraci
 

Speciálně upravený VPMD autobus přijíždí do Vašeho města.

- Získejte více informací o onemocnění Věkem podmíněná makulární degenerace (VPMD)

- Seznamte se s příznaky VPMD a rizikovými faktory tohoto onemocnění

- Informujte se o možných preventivních opatřeních

- Možnost konzultace s přítomným očním lékařem


PRO VÍCE INFORMACÍ O ZASTÁVKÁCH AUTOBUSU PROSÍM KLIKNĚTE ZDE.

Degenerace žluté skvrny (makulární degenerace)


Základy: co se děje při makulární degeneraci?
 

Makula neboli žlutá skvrna (lat. Macula lutea) je žlutavá oblast na sítnici u zadního očního pólu, přímo naproti zornici. Má průměr asi 5 mm. Stejně jako ostatní části sítnice, kterou je vyložena většina oka, má v hlubokých vrstvách nesčetné smyslové buňky citlivé na světlo (fotoreceptory).

Dopadne-li na fotoreceptor světlo, vyšle signál přes nervové buňky a jejich vlákna do mozku. Ten z mnoha signálů sestavuje obraz. Nervové pletivo je průhledné a spolu s krevními cévami, které je vyživují, vytváří povrchové vrstvy sítnice. Fotoreceptory jsou naproti tomu vyživovány cévami nacházejícími se v hlouběji položené cévnatce. Mezi nimi je vrstva pigmentových buněk, retinální pigmentepitel (RPE), která kontroluje transport látek.

Díváme-li se přímo na nějaký předmět, dopadá jeho obraz na žlutou skvrnu. Na rozdíl od ostatních míst sítnice jej vidíme ostře, neboť v tomto místě jsou fotoreceptory nakupeny zvlášť hustě. Úplně ostře však vidíme právě uprostřed žluté skvrny, ve foveole. Zde jsou fotoreceptory ještě těsněji u sebe a povrchové cévy a nervové buňky jsou vytlačeny do stran, takže sítnice je zde velmi tenká. Foveola (jamka) je tak malá, že může zobrazit například jen krátké slovo nebo jednotlivé znaky jako při zkoušce ostrosti vidění. Ostrost našeho vidění určuje pouze funkce maličké foveoly.

Při makulární degeneraci podmíněné věkem (VPMD) je narušena látková výměna mezi pigmentepitelem a fotoreceptory v makule. Buňky ztrácejí funkci a hynou, ostrost vidění se zhoršuje (blíže viz obrázek). Rychlost postupu nemoci závisí na tom, o kterou formu onemocnění se jedná: existuje suchá forma VPMD nebo vlhká (exsudativní) forma VPMD.

V raném stádiu se u obou forem objevují bodové usazeniny pod pigmentepitelem, tzv. drúzy. Dělí se na různé druhy, nejdůležitější jsou tvrdé a měkké drúzy. Tvrdé drúzy zvyšují riziko suché VPMD, měkké drúzy riziko vlhké VPMD.

Suchá VPMD: jde o častější formu (asi 90 %). Buňky hynou v jednotlivých bodových oblastech, které se časem zvětšují a mohou splývat. Průběh nemoci trvá zpravidla mnoho let. Není vyloučen přechod do vlhké formy VPMD.

Vlhká VPMD: představuje asi 10 % případů, je ale daleko závažnější než suchá forma VPMD. Z cévnatky vyrůstají nové, chorobné, netěsné a křehké cévy pod pigmentepitel a dále mezi pigmentepitel a fotoreceptory. Mezi možné následky patří otok sítnice, odchlípnutí pigmentepitelu nebo sítnice působením tekutiny nebo krve, zničení pigmentepitelu a fotoreceptorů chorobnými cévami nebo dlouhodobé odchlípnutí, krvácení do sklivce a jizvení.

Oční lékař posoudí funkci a krvácení do makuly například kontrolou ostrosti vidění a vyšetřením zorného pole, pohledem se zrcátkem a mikroskopem nebo angiografií. Při ní se vstříkne do žíly na ruce nebo v podpaží barvivo (např. fluorescein), které se rozšíří cévami a zviditelní je. Je-li léky rozšířena zornice, může se vyfotografovat oční pozadí. Často je angiografie potřebná pro stanovení přesné diagnózy a tím postupu léčby.