| |
V případě glaukomu hraje velkou roli tekutina v oku, tzv. komorová tekutina. Tvoří se za vnějším okrajem duhovky v ciliárním (řasnatém) tělese, zaplňuje zadní oční komoru, odtud teče mezi duhovkou a čočkou k zornici (otvor uprostřed duhovky), vytéká dopředu do přední oční komory a konečně odtéká jemným pletivem komorového úhlu (úhel mezi rohovkou a duhovkou) do cév.
Průřez okem:
Kterékoliv z těchto míst může být poškozeno, což způsobí nárůst tlaku v oku. Jde například o příliš silnou tvorbu komorové vody nebo ucpání odtoku. Zvýšený tlak poškozuje nervová vlákna, která vedou od sítnice přes zornici do zrakového nervu a předávají smyslové vjemy ze sítnice do mozku. Záleží přitom na výši tlaku a na individuální citlivosti nervových vláken. U některých lidí je už nízký, relativně „normální“ tlak škodlivý. Lékař pozná výpadky nervových vláken na zornici a při vyšetření zorného pole. Zorné pole je oblast, kterou může oko současně vnímat, je-li zaostřené na jeden bod a nepohybuje se. Není tím míněna pouze ta oblast, kterou pozorujeme a vidíme ostře, ale všechno, co ještě neostře koutkem oka rozeznáme.
Sítnice, kterou je vyložena větší část oka, obsahuje nesčetné smyslové buňky citlivé na světlo. Dopadne-li světlo na jednu buňku, ohlásí to přes nervové vlákno do mozku. Ten z mnoha signálů sestavuje obraz. Hledíme-li přímo na nějaký předmět, padá jeho obraz na střed sítnice (žlutou skvrnu). Vidíme jej ostře, neboť v tomto místě jsou smyslové buňky seskupeny nejhustěji. Obrazy předmětů v okolí naproti tomu dopadají na jiná místa sítnice, kde je hustota smyslových buněk nižší, a proto vidíme neostře.
Pro glaukom je typický výpadek nervových vláken po svazcích. Protože tato vlákna přicházejí od sousedních smyslových buněk, nemůže už postižená část sítnice hlásit do mozku světelné vjemy, oslepne. Tak vzniká zúžení zorného pole.
|
|
|
